Pornografie byla, je a bude. Co o ní víme?

29. ledna 2008 v 20:56 | Verunka |  sex a vztahy

Pornografie byla, je a bude. Co o ní víme?

Nezdá se vám, že jsme oproti minulým staletím víc a víc pruderní?
Nezdá se vám, že jsme oproti minulým staletím víc a víc pruderní?
Rozhodně není vynálezem sexuální revoluce probíhající v šedesátých letech minulého století. Pornografie tady byla vždy.
Podle antropologa Bernarda Arcanda je historie pornografie historií společnosti a patří do kultury v obecném slova smyslu. K vydělení pornografie jako samostatné kategorie došlo až v pruderním viktoriánském období, kdy začaly vznikat nové technologie reprodukce a k nemravným obrázkům mělo přístup stále více lidí. Právě z toho důvodu byla také pornografie na konci devatenáctého století v rámci "regulace obscenity" postavena mimo zákon.

Erotické vykopávky

Samotné slovo pornografie pochází z řečtiny a přesný překlad znamená popis života prostitutek. Až do viktoriánského období se však téměř neužívalo a pro silně erotické malby, knihy či předměty neexistoval jednotný název. Že naši předkové neměli se sexualitou a jejím zobrazováním problémy, se ukázalo v polovině osmnáctého století, kdy se začaly provádět první archeologické vykopávky. V ruinách antických měst Herculaneum a Pompeje byly objeveny stovky předmětů, které by
se daly označit jako pornografické. Jedním z nich je mramorová plastika boha Pana souložícího s kozou, což viktoriánskou společnost šokovalo.

Klasické umění sice sodomii znalo (příkladem je Michelangelova Leda s labutí), avšak k naturalismu starověké plastiky, jež jasně ukazuje průnik penisu, mělo velmi daleko. Z trosek byl vykopán i obrovský pyj tyčící se do výše šedesáti centimetrů, misky na pití v podobě úst, která měla místo jazyku penisy a ty se pohupovaly, když byly misky plné, dále létající maličké faly s křídly, amulety v podobě penisů nebo kameninová lampa ve tvaru fauna s nadměrným, velmi naturalisticky zobrazeným penisem. Archeologové nevěděli, co si s nálezem počít, ale problém vyřešili tehdejší panovníci.

Král Neapole a Sicílie Karel Bourbonský nařídil, aby socha boha Pana s kozou byla svěřena do péče královského sochaře. Nikdo jiný k ní nesměl mít přístup. Vévoda z Kalábrie, František I., nechal v roce 1819 erotické artefakty zavřít v jedné místnosti v muzeu v Neapoli, kterou nazval Místnost pro obscénní objekty. Ta byla otevřena pouze pro lidi dospělého věku a "prokazatelné morálky". V roce 1866 byl ke sbírce v muzeu v Neapoli vytvořen první katalog nazvaný Pornografická a obscénní sbírka, čímž chtěla dát viktoriánská společnost najevo, že ač čerpá z antiky, od těchto předmětů se distancuje. Tehdy se poprvé použil oficiální termín pornografie. Do muzea měli zprvu přístup pouze ti, kteří dostali královské povolení, později vydával povolení ředitel muzea. Ženy, děti a příslušníci nižších společenských vrstev měli vstup zakázán.

Pornografie konce devatenáctého století byla doménou džentlmenů, ostatní měli být chráněni před jejím zhoubným vlivem. Přitom v době, kdy byly tyto pornografické artefakty vytvořeny, žádná "diskriminace" neexistovala. Podle historiků se na ně v Římě mohli dívat všichni - ženy, děti i příslušníci nižších vrstev - a nijak je to prý nepohoršovalo, protože sex považovali za přirozenou součást života. Důkazem je soubor maleb z komplexu pompejských římských lázní. Uprostřed stála šatna vyzdobená nejodvážnějšími obrazy se sexuální tematikou. K vidění byl orální sex, rozličné polohy, vyholené genitálie, homosexuální praktiky i skupinový sex. Kóje v šatně nebyly odděleny zvlášť pro muže a ženy, takže je mohl vidět skutečně každý.

Rozličné způsoby milování

Na konci devatenáctého století začaly vznikat sbírky pornografického umění i v dalších městech - Florencii, Drážďanech, Madridu a Londýně - a objevovaly se stále nové a nové důkazy týkající se historie pornografie, která šla napříč všemi věky.

Obrovské množství jich však bylo cenzurou zničeno. Pornografické kresby, rytiny či sonety se objevovaly i ve středověku, přestože se je katolická církev snažila potlačit a za znázornění nahých lidských těl udělovala přísné tresty. V tzv. knihách pokání a dalších příručkách pro zpovědníky byly od začátku sedmého století uváděny detailní popisy povoleného sexuálního chování. Manželé nesměli sex provádět ve středu, v pátek a neděli, nesměli být při něm nazí, nesměli se milovat zezadu, žena nesměla být nahoře a nebyl povolen orální ani anální styk.

Renesance a později baroko vrátily nahotu na světlo, takže se na slavných obrazech setkáváme s výjevy, které by se daly nazvat přinejmenším velmi erotické. Příkladem je Bronzinův obraz, na němž nahou Venuši objímá a líbá její rovněž nahý syn. Umělecký kritik Edward Lucie-Smith poznamenává: "Naši rodiče neměli žádné výčitky, když se dívali na obraz Venuše a Kupido mezi časem a šílenstvím od Bronzina, na kterém je znázorněna nahá žena líbající se s otevřenými ústy s nahým chlapcem, jenž je nejen mladistvý, ale navíc je to i její syn. Dělají si však starosti s tím, když si jejich děti vyhledávají podobné věci na internetu".

Renesanční umělec Pietro Aretino vytvořil cyklus pornografických dřevorytů, které doprovodil sonety, a na svou obhajobu uvedl: "Odmítám ten odporný zvyk zakazovat očím, co většině lidí přináší rozkoš a potěšení. To mají být zvířata svobodnější než my?"

Hranice erotiky

Přelom v dějinách pornografie přinesl vynález fotografie a filmu. Jinak se díváme na starověkou figurku mužíka s olbřímím vztyčeným penisem a jinak na fotografii konkrétního člověka nebo souložícího páru. Kreslené a malované akty a sochy jsou pro většinu lidí do jisté míry přijatelné, protože jsou vždy trochu zkreslené. "

Pornografická fotografie ukazuje lidské tělo v jeho nejobnaženější podstatě," říká sexuolog Jiří Kožlanský. "Tím ho vytrhuje z kontextu a činí z něj objekt sloužící k vybuzení fyzické rozkoše." Ve dvacátém století se začal pornografický průmysl rozjíždět ve velkém a vlivem stále modernějších technologií má dnes k pornografii přístup každý.

Odborníci vedou debaty, zda je pornografie škodlivá a komu a do jaké míry může ublížit. Jednotný názor neexistuje, stejně jako neexistuje jednotný názor, kde jsou její hranice a co je ještě erotika a co už pornografie. V jednom se ale shodují. Nejvíce sexuálních deliktů se objevuje ve společnostech, kde je nahota považována za nemravnou a sex je tabu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verunka Verunka | 29. ledna 2008 v 21:03 | Reagovat

Zajímavý co?;)

2 ája ája | 29. ledna 2008 v 23:32 | Reagovat

teda verunko, to je snad nejzajímavější článek,jakej sem tu četla;) fakt se ti povedl,zase něco jinýho než takový ty přiblbý články,který sem pořád cpeme:D

jinak v těch pompejích sem byla a tak už sem o tom něco četla kdysi....

no a pohled církve na sex a erotiku tu snad ani nebudu rozebírat,bych se zbytečně rozčílila a ještě na nepravym místě:)

3 Verunka Verunka | 30. ledna 2008 v 0:06 | Reagovat

díky za pochvalu Ájiku;) a nerozčiluj se,zkracuje se tím život:-))) buďme klidní :D

4 :o) :o) | 18. února 2008 v 21:36 | Reagovat

..někomu se pornografie hnusý ,hlavně teda holkám ,ale myslím ,že v každej je asponˇšpetka zvědavosti ... či nˇáká fantazie něco skusit jinak ..se stane milování stereotypem ...co Vy nato holky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama